Jdi na obsah Jdi na menu
 


Informace o nové právní úpravě rozhodování o pracovní neschopnosti od 1.1.2009

24. 11. 2008

Dne 1.1.2009 vstoupí v účinnost zákon č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Kromě řady jiných změn tento zákon nově upravuje práva a povinnosti lékařů (zdravotnických zařízení) vztahující se k rozhodováni o pracovní neschopnosti.

Dle ustanovení § 57, je ošetřující lékař (není totožné s pojmem registrující lékař) povinen rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti v případě, kdy vyšetřením zjistí, že pojištěnci jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz (dále jen "nemoc") nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, nebo v případě, kdy pojištěnec byl přijat do ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu (dále jen "ústavní péče") nebo kterému byla na základě veřejného zdravotního pojištění poskytnuta komplexní lázeňská péče.

Dle ustanovení §54 se ošetřujícím lékařem rozumí zdravotnické zařízení, které svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní péči v příslušné odbornosti, ústavní  nebo lázeňskou péči, s výjimkou zařízení záchranné služby a pohotovostní služby.

Kontrolu plnění povinností ošetřujících lékařů při posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování je oprávněn provádět orgán nemocenského pojištění prostřednictvím svých lékařů. Orgán nemocenského pojištění je rovněž oprávněn ukládat pokuty za porušení těchto povinností.

Až potud nejde v zásadě o nic nového (doposud byla obdobná úprava obsažena ve vyhlášce č.31/1993 Sb., nyní je obsažena přímo v zákoně). Každý ošetřující lékař je povinen vystavit potvrzení dočasné pracovní neschopnosti a plnit další povinnosti s tímto spojené, pokud zjistí, že jsou v konkrétním případě dány pro vystavení důvody.

Tuto povinnost nemají pouze lékaři zdravotnické záchranné služby a zařízení závodní preventivní péče v rámci první pomoci.

 Nově zákon upravuje, že lékař, který provádí posuzování dočasné pracovní neschopnosti a zdravotního stavu pro účely poskytování peněžité pomoci v mateřství, ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, je oprávněn provádět tuto činnost jen v rozsahu své odbornosti.

 V minulosti často docházelo k situacím, kdy praktický lékař prováděl posuzování pracovní neschopnosti za lékaře ambulantního specialistu, nebo za lékaře pracujícího v ústavním zařízení (tito porušovali své povinnosti tím, že vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti neprovedli, ač byli dle vyhlášky povinni jej provést). Nyní se takovýmto postupem vystavuje riziku sankce  jak lékař, který nesplní svou povinnost vystavení potvrzení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti provést, tak i lékař, který jej vystaví namísto tohoto lékaře, v případě, kdy toto posouzení bude mimo rozsah jeho odbornosti.

 Podle ustanovení §57 odst.4 je ošetřující lékař v případě, kdy nevystaví potvrzení o vzniku pracovní neschopnosti na žádost pojištěnce vydat  rozhodnutí o tom, že dočasná pracovní neschopnost nevznikla. Toto rozhodnutí je pak dále přezkoumatelné.


Upřesnění ošetřujícího lékaře pro účely aplikace zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

§ 54

Ošetřující lékař

(1) Ošetřujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotnické zařízení, které svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní, ústavní nebo lázeňskou péči, s výjimkou zařízení záchranné služby a pohotovostní služby, a zařízení závodní preventivní péče při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci, pokud má oprávnění k léčebné péči. Ošetřujícím lékařem se pro účely nemocenského pojištění u vojáků z povolání rozumí resortní zdravotnické zařízení podle zvláštního právního předpisu.

(2) Lékař, který provádí posuzování zdravotního stavu podle § 53 odst. 1 písm. a) a c), je oprávněn tuto činnost vykonávat jen v rozsahu své odbornosti 35)

____________________

35) § 18 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

§ 18

Poskytování zdravotní péče

(1) Zdravotní péči poskytují ve zdravotnických zařízeních, nebo je-li to nezbytné s ohledem na zdravotní stav pojištěnce, na jiném místě, kde je nutno péči poskytnout, zdravotničtí pracovníci, 29) popřípadě další odborní pracovníci ve zdravotnictví, a to v rozsahu své odborné způsobilosti. Jiní zdravotničtí pracovníci než lékaři poskytují hrazenou péči na základě ordinace ošetřujícího lékaře, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Zdravotní péče je pojištěnci poskytována formou ambulantní nebo formou ústavní péče.

(3) Ošetřujícím lékařem se rozumí:

a) praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost, zubní lékař, u žen ženský lékař, který registruje pojištěnce, (dále jen "registrující lékař"),

b) lékař poskytující pojištěnci specializovanou ambulantní zdravotní péči,

c) lékař poskytující pojištěnci zdravotní péči v zařízení ústavní péče.

Odborností registrujícího praktického lékaře (PL) je všeobecné praktické lékařství (VPL). PL je oprávněn poskytovat zdravotní péči o registrované pacienty v rámci náplně této odbornosti. Pokud potřeba zdravotní péče vzhledem k charakteru a stupni závažnosti onemocnění pacienta přesáhne odborné kompetence dané vzdělávacím programem v odbornosti VPL, je registrující PL povinen předat pacienta do léčebné péče ambulantnímu nebo lůžkovému ZZ odpovídající odbornosti, jehož lékař se po dobu poskytování této péče pro dané onemocnění stává ošetřujícím lékařem pacienta (vzhledem k institutu svobodné volby samozřejmě může pacient vyhledat péči příslušného ambulantního nebo lůžkového ZZ přímo, platí stejná pravidla).

Pokud je tedy pacient vyšetřen, léčen a zván na kontroly specialistou příslušné odbornosti (např. stp. úraze či operaci ortoped, chirurg, pro další on.i oftalmolog, psychiatr, neurolog, gynekolog apod..), je tento specialista ošetřujícím lékařem se všemi právy i povinnostmi: rozhodování o dalším diagnosticko-léčebném postupu včetně předpisu potřebných léčiv a pomocných vyšetření i o souvisejících režimových opatřeních. V případě, že jím léčené onemocnění vyžaduje klidový režim, patří tedy k povinnostem tohoto ošetřujícího odborníka příslušné odbornosti dle zákona i vystavení legitimace PN a její evidence až do doby, kdy léčení skončilo a nutnost klidového režimu netrvá (pak legitimaci PN ukončí), event. léčba a kontroly ambulantním specialistou již nejsou nutné, ale ještě je vhodné doléčení včetně klidového režimu, které již je schopen v rámci své odbornosti zajistit praktický lékař (pak teprve předá práce neschopného pacienta do evidence registrujícího PL).

Odborně, ale dle nové legislativy i právně, je nepřípustné, aby

a) odborný lékař, který provedl vyšetření/ ošetření pro onemocnění vyžadující klidový režim, odmítl vystavit pacientovi legitimaci PN a odeslal ho za tímto účelem k jinému (registrujícímu praktickému) lékaři; výjimkou ze zákona je pouze lékař RLP a LSPP,

b)odborný lékař, který má pacienta v léčebné péči pro takovéto onemocnění, odmítl vést tohoto pacienta v evidenci PN. V takovýchto případech se vždy jedná o porušení zákonných povinností ošetřujícího lékaře s rizikem finančních i dalších sankcí.

Další informace o vystavení, průběhu a ukončení dočasné pracovní neschopnosti naleznete na serveru ČSSZ.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář