Nachlazení, rýma, viroza, chřipka
Nachlazení není vlastně nemoc, je to spíše popis procesu vedoucího k nemoci. U organizmu, který je vystaven působení chladu (ale podobně se projeví i proudění vzduchu např. průvan nebo špatná či špatně nastavená klimatizace) dochází stažením cév, k zhoršení prokrvení sliznic a tím k poklesu obranných mechanizmů organizmu. Infekční agens (viry popř. bakterie), které se na sliznici vyskytnou, se mnohem snáze pomnoží a vyvolají infekci.
Rýma je zvýšená sekrece (tedy výtok) ze sliznic horních dýchacích cest. Je nečastěji původu infekčního (způsobený viry a bakteriemi), ale může být i původu alergického nebo cévního.
Viroza je „nějaká nemoc" vyvolaná viry. V běžných situacích napadají viry nejčasteji horní dýchací cesty, tedy se viroza projevuje rýmou, kašlem a většinou pálením v krku. Platí, že organizmus, který byl již jednou konkrétním virem infikován (nakažen) si vytvoří dosta-
tek protilátek, tak že se infekce většinou neopakuje. Vzhledem k tomu, že virů je téměř nepřeberné množství mohou se virozy téměř neomezeně kupit.
Chřipka je specifické onemocnění konkrétním druhem viru - chřipkovým virem. Průběh infekce má svá specifika: rychlý nástup infekce, rychlé lavinovité šíření v populaci, vysoké procento nakažených, často těžký průběh a celkově zvýšená úmrtnost v době epide-mie/pandemie, dlouhodobé obtíže po onemocnění (zejména únavnost, bolesti svalů, kloubů).
Virus je nejmenší „živý" organizmus. Je tak malý, že nejen že není vidět i při největších zvětšeních v běžném mikroskopu (vidět je pouze v mikroskopu elektronovém při asi 80 000 násobném zvětšení), ale svou velikostí a extrémní jednoduchostí vzbuzuje pochybnost, zda je opravdu v pravém slova smyslu živý. Je to totiž dokonalý parazit. Dokáže tedy žít jen na úkor jiného organizmu - buňky. Z přírody známe i jiné parazity např. komár, blecha apod. Ti také žijí na úkor druhých, ale jsou schopni samostatně žít, rozmnožovat se atd. Virus je zcela ve všem odkázán na hostitelskou buňku - bez ní je jen zlomek neživé bílkoviny (genetické informace). Dá se tedy říci, že vlastně žije jen, když škodí. Pokud nenajde „svoji" buňku existuje bez ní jen několik minut až hodin. Pokud tuto tzv. hostitelskou buňku najde, vnikne do ní a zcela si ji zotročí, takže za něj dělá všechny potřebné „životní" pochody a hlavně to nejdůležitější: množení. Každá napadená buňka vyprodukuje statisíce nových virů. Virus se ji „odmění" tím, že ji zcela vyčerpá a buňka po jeho „návštěvě" nakonec hyne.
Bakterie jsou jednobuněčné choroboplodné zárodky, které jsou schopné samostatného života při vhodných podmínkách. Mají na rozdíl od virů i orgány (nazývané „organela") podobné ostatním živočichům. Některé bakterie jsou schopné přežívat v nepříznivých podmínkách i desítky let. Způsobují např. angíny, hnisavé záněty apod. K léčbě bakteriálních chorob se používají antibiotika, která jsou u virů neúčinná.
Epidemie je časově omezený u chřipky většinou sezónní (nejčastěji leden - březen) prudký nárůst onemocnění vázaný na určitou oblast (např. kraj). Za epidemii se považuje výskyt onemocnění více než 2 000 případů na 100 000 obyvatel.
Pandemie je na čase i místě neomezený lavinovitý nárůst případů onemocnění- může tedy probíhat v kterémkoli měsíci (měsících) v roce bez ohledu na regiony a šíří se po celém světě. Pandemie zasahují lidstvo, pokud se objeví nová varianta viru proti kterému v populaci nejsou ochranné protilátky, takže se jí může nakazit každý, kdo byl v kontaktu s nemocným.
Původce chřipky
Chřipkový virus vypadá v elektronovém mikroskopu jako štětinatá koule. Na konci každé „štětičky" můžeme spatřit drobné výstupky, které jsou tvořené dvěma bílkovinami: H a N . Tyto bílkoviny hrají ve funkci, rozlišení a označení viru zcela klíčovou roli:
• bílkoviny N a H fungují v kontaktu s buňkou jako „háčky" a zachytí se na ni
• úkolem bílkoviny N je rozpustit ochranu kolem buňky, následně H působí jako lepidlo a přilepí virus k povrchu buňky. Buňka poté pokládá „přilepený" virus za potravu a sama jej vtáhne dovnitř.
• bílkovin N a H je mnoho variant, proto se označují číslicemi. Podle toho jak se spolu na jednotlivém viru vyskytují, určují nejen infekčnost viru (tedy schopnost napadnout buňku), ale i „název viru". Tedy z médií známé kombinace: H1N1 - prasečí chřipka H5N1 - mexická chřipka apod.
• obrovská proměnlivost H a N a jejich vzájemné kombinování je odpovědná za neustálé opakování chřipkových epidemií, neboť každý rok je virus „trochu jiný". Proto je nemožné vytvořit univerzální očkovací látky na všechny chřipkové viry.